Pátráte po svém životním souputníkovi? Důrazně doporučuji opustit jakoukoli myšlenku na spěch. Pokud toužíte mít po boku někoho, kdo skutečně sdílí vaše základní životní hodnoty, je nanejvýš prospěšné věnovat dostatečný čas hlubšímu vzájemnému poznávání. To ovšem nutně neznamená, že byste s danou osobou měli okamžitě začít sdílet společnou domácnost. Proč se tedy vyplatí vyčkat na vyplavení hormonu oxytocinu a nenechat se unést klamem takzvaných "růžových brýlí"?
První schůzka (neboli setkání) je v podstatě úvodním krokem k navázání partnerského vztahu. Mnoho lidí si však stále není jisto, jak by takové setkání mělo ve skutečnosti vypadat, jak se na něm správně chovat, co je považováno za vhodné, a jaké jednání je naopak naprosto nevhodné. Především bych navrhovala objasnit si vnitřně (sami pro sebe), jaká jsou vaše reálná očekávání od tohoto prvního setkání. Pokud vaším cílem je dlouhodobý vztah, doporučuji pozorně vnímat své vlastní pocity a nechat se jimi vést. Dokážete se v přítomnosti protějšku zcela uvolnit, upřímně se usmívat, projevovat radost a necítíte vůbec žádnou potřebu něco předstírat? Anebo naopak pociťujete napětí, neustálé hodnocení, nepříjemný tlak či dokonce nervozitu?
Právě to, jak se cítíte ve společnosti druhého člověka, by mělo sloužit jako ten nejdůležitější „hodnotící ukazatel' (klíčové kritérium). Důrazně tedy doporučuji méně se soustředit na povrchní aspekty (kupříkladu vzhled, společenské postavení a podobně) a daleko více se zaměřit na vnímání hlubších hodnot (vnitřních kvalit). Kvalitní a trvalý vztah totiž většinou nevytvoříte na základě pouhého zevnějšku (toho, co je vidět), ale především na základě toho, co skutečně cítíte uvnitř, a to je podstatný rozdíl.
Jak byste tedy měli k první schůzce přistupovat? Je nesmírně důležité si ji maximálně užít a zbytečně se nezatěžovat příliš přehnanými očekáváními. Buďte sami sebou, projevujte se autenticky a upřímně, a na nic netlačte; berte to s klidem, že to buď vyjde, nebo nevyjde. Pokud máte z daného setkání příjemný pocit a rádi byste se s druhou osobou znovu sešli, je to mimořádně pozitivní signál pro vaši společnou budoucnost. Že to naopak nezafungovalo? Nevnímejte to jako žádnou tragédii či nezdar; každé rande (schůzka) představuje cennou zkušenost a každé z nich vás nepochybně posouvá blíže k tomu skutečně pravému člověku.
To, co se aktuálně (v současné době) odehrává v naší společnosti, bychom mohli docela výstižně definovat jako závratnou rychlost a neúprosný tlak. V dnešní éře má značné množství lidí tendenci vrhat se do partnerského svazku až přespříliš kvapně. Neumožňují si tak dostatečný čas na vzájemné důkladné poznávání. Následně se pak může jednat o partnerství, které není vůbec postavené na hluboké lásce, ale na prchavé zamilovanosti a pouhém chtíči (jinými slovy sexuální přitažlivosti). Z počátku jsou sice jedinci zamilovaní a subjektivně šťastní. Pohybují se na vlnách euforie. Jenže tato počáteční zamilovanost se zhruba po šesti měsících až dvou letech vytrácí. Úplné začátky vztahů totiž významným způsobem ovlivňují naše hormony.
Ve chvíli, kdy nás někdo silně zaujme a zalíbí se nám, začne se v těle intenzivně vyplavovat hormon fenylethylamin. O něm se někdy hovoří (případně se mu přezdívá) také jako o „motýlcích v břiše', „růžových brýlích' nebo „opilosti láskou'. Fenylethylamin, který je produkován v limbickém systému mozku - části zodpovědné za naše emoce a citové prožívání - totiž v lidském organismu vyvolává velice podobné slastné efekty jako například pervitin.
Je však nutné zdůraznit, že tento hormon nemá absolutně nic společného se skutečnou láskou. Naopak, úzce souvisí se sexuální energií, chtíčem a celkovým sexuálním napětím, které můžeme zakoušet vůči nespočtu různých lidí. Příjemné pocity, jež hormony vyvolávají a jejichž koncentrace se může ještě navýšit s příchodem intimity do vztahu, se ovšem postupem času zcela vytratí.
Přibližně do dvou let se hormon fenylethylamin z lidského těla kompletně odplaví a vy (už bez idealizace) začnete svůj protějšek vnímat naprosto reálně. Všimnete si všech jeho nedostatků (chyb), začnete si vzájemně vadit, nemůžete se dohodnout a v partnerském svazku se posléze začnou objevovat hádky, které nezřídka mohou vést až k úplnému ukončení celého vztahu.
Proč partnerské vztahy, které jsou založeny výhradně na tom, že se jeden druhému zevně líbí, tak často a brzy končí? Je to dáno tím, že vedle sebe máte osobu, která k vám prostě a jednoduše nepasuje (nesedí). V celém tom uspěchaném procesu jste ji totiž nestačili náležitě poznat. Představte si skládání puzzle. Každý jednotlivý kousek musíte pečlivě otáčet, dobře si ho prohlédnout a zkoušet, zda skutečně pasuje k dalšímu dílku. Puzzle přece nesložíte se zavázanýma očima, že ano?
Proč lidé tak snadno podlehnou tomu, co vidí skrze takzvané „růžové brýle'?
Hormonu fenylethylaminu mnohem snadněji podléhají jedinci, kteří se vyznačují:
Tento konkrétní hormon se u nich aktivuje (spouští) velice často a prakticky s kýmkoli. Navíc, v průběhu času se jeho vyplavování může zesílit a směřovat k více různým lidem. Z toho je tedy naprosto zřejmé, že se zde nejedná o pravou lásku, ale skutečně o pouhé opojení působením hormonů.
Citové nenasycení se nejčastěji projevuje u těch osob, které v raném dětství pociťovaly nedostatek péče či lásky (strádaly). V dnešní extrémně uspěchané době se na samotný vrchol hodnotového žebříčku staví mnohdy ego. Když jsou rodiče příliš zaneprázdnění a na své potomky jim nezbývá čas, a děti tráví většinu svého volného času s mobilním telefonem nebo tabletem v& ruce, postrádají pak skutečný kontakt a citovou blízkost. Tyto děti pak mohou v dospělosti navazovat ukvapené partnerské vztahy. Často se dokonce podřizují i tomu, co jim ve skutečnosti nevyhovuje, jelikož vnitřně očekávají, že jim partner jejich citovou „vyprahlost' (prázdnotu) nějakým způsobem doplní (či „dosytí'). Jakmile však z daného partnerského svazku vyprchá počáteční zamilovanost, zjišťují, že jim partner vlastně vůbec nevyhovuje a nesedí.
Druhou skupinou pak jsou děti, kterým se rodiče věnují až přehnaně. Dávají je na nejrůznější mimoškolní kroužky, snaží se, aby byly co nejvzdělanější a aby ve všem vynikaly. Někdy mají rodiče ambice, aby jejich potomek byl jednoduše nejlepší ze všech. Stane se jejich chloubou a pýchou.
I v tomto konkrétním případě však mezi dětmi a rodiči může citelně chybět skutečná blízkost, rodinné tradice a vřelost. Namísto těchto důležitých hodnot se často vyzdvihuje a posiluje pouze egoismus a pýcha. Děti pak citově strádají, neboť tyto esenciální rodinné hodnoty nikdy plně nepoznaly.
Jak vlastně vzniká skutečná láska? Aby se zrodila opravdová hluboká láska, musíte druhého jedince velice dobře poznat. A to vyžaduje dostatek času, během kterého se postupně buduje nezbytná důvěra. Celá tato „akce' (proces) trvá mnoho měsíců, a v některých případech dokonce i několik roků.
Jestliže je vám dotyčný blízký a nadále sympatický i poté, co zcela vyprchal hormon počáteční zamilovanosti, jste na skutečně dobré cestě. Po odeznění hormonu zamilovanosti totiž přichází na řadu zcela jiná látka (neurotransmiter). Říká se jí oxytocin. Pomáhá mezi partnery vytvářet nesmírně hluboké pouto. Jde o nezbytný hormon důvěry a opravdové lásky.
Vybudování zdravého a fungujícího vztahu se opírá o pevné partnerství. Jak tedy objevit „toho skutečně pravého'?
TIP: Přečtěte si inspirativní článek „Nemůžu najít partnera - co s tím mohu dělat?'
Abyste byli schopni nalézt protějšek, o který se budete moci skutečně opřít a důvěřovat mu, je nezbytné být nezávislí na svém okolí, umět se opřít sami o sebe a může být rovněž velice nápomocné umět se zdravě vymezit (stanovit si hranice). Nemusíte se lidem neustále přizpůsobovat jen proto, že někoho nezbytně potřebujete. Měli byste mít zdravou míru sebedůvěry a dokázat říci „ne' tam, kde je to potřeba.
Pokud přesně víte, co vám vyhovuje a co naopak nikoli, a pokud jasně víte, co od svého života očekáváte, pak můžete zahájit aktivní hledání člověka, který bude sdílet podobné životní hodnoty jako vy. Cítíte, že potřebujete podporu při sebepoznávání (poznávání sebe sama)? Svěřte se zkušenému terapeutovi, jenž se stane vaším spolehlivým průvodcem na cestě k objevení sebe sama a nalezení vnitřní rovnováhy.
Eliška vždycky věřila, že opravdová láska je něco, co se nedá naplánovat. Proto, když si s Karlem poprvé vyměnili zprávy na jedné české seznamce, neměla žádná velká očekávání. Byla to jen další pokus. Karel, projektový manažer z Hradce Králové, ji zaujal svou upřímností a láskou k horám. Eliška, grafická designérka z Liberce, se v jeho zprávách cítila uvolněně a smála se jeho vtipům. Jejich první "online rande" přes videohovor trvalo déle, než oba čekali, a povídali si, jako by se znali už léta.
Po několika týdnech virtuální komunikace se konečně rozhodli pro osobní setkání. Vybrali si útulnou kavárnu v Jilemnici, přesně v polovině cesty mezi jejich domovy. Karel dorazil s malou kytičkou lučního kvítí, kterou Eliška okamžitě milovala. Během celého odpoledne si vyprávěli o svých snech, obavách i malých každodenních radostech. Atmosféra byla lehká, plná smíchu a vzájemného porozumění. Žádné trapné ticho, žádné přetvářky. Jen čistá, autentická radost z přítomnosti toho druhého.
Nejdříve to byla jen přátelství s jiskrou, ale časem se začalo prohlubovat něco mnohem silnějšího. Zjistili, že sdílí nejen lásku k přírodě a cestování, ale i podobné pohledy na život, rodinu a budoucí plány. Karel se ukázal být tím, kdo ji umí rozesmát i v nejtěžších chvílích, a Eliška pro něj byla tichou oporou, která rozuměla jeho ambicím. Jednoho podzimního večera, během výšlapu na Ještěd, kde pozorovali západ slunce nad Jizerskými horami, si uvědomili, že to, co cítí, přesahuje pouhou zamilovanost. Byl to klid, jistota a hluboké spojení duší.
Karel ji objal a pošeptal: „S tebou je svět plnější. Jsi můj domov.' Eliška mu se slzami v očích odpověděla: „A ty jsi moje kotva, Karle.' Od toho dne se jejich životy propojily ještě pevněji. Společně prozkoumávali skryté kouty Čech, plánovali budoucí domov a snili o rodině. Jejich příběh je důkazem, že i v digitálním světě může láska najít svou cestu, pokud jí dáte čas, prostor a především upřímnost. Dnes žijí spokojeně v jejich novém domě nedaleko Jičína a s láskou vzpomínají na to, jak je k sobě dovedla ta "jedna seznamka", ale především jejich otevřená srdce.