Socioložka a uznávaná psychoterapeutka, paní Markéta Šetinová, specialistka na problematiku partnerských vztahů a námluv, se domnívá, že kategorizace navazování známostí na virtuální a osobní je v podstatě irelevantní (či nepřirozená): „Jedinci si zkrátka přejí poznávat nové lidi a za tímto účelem využívají veškeré přístupné prostředky. Přímé, nevirtuální seznamování je však často něčím, co je v obecném povědomí idealizováno a po čem většina z nás touží, jelikož v tom spatřujeme idylický romantický příběh.'
Kromě toho se osobní setkávání často jeví jako značně pohodovější, jelikož obvykle vzniká přirozeně a s jedinci, s nimiž již máme určitou míru předchozí známosti. Naproti tomu digitální seznamování, jež vyžaduje pečlivé plánování, nemusí být vždy bezstarostnou záležitostí plnou slasti, neboť se při něm nezřídka stávají rande, jež lze popsat jako naprosté fiasko.
„Býváme konfrontováni s odmítnutím a naše schůzky se mnohdy spíše podobají striktním pracovním interview. Jsme nuceni čelit konkurenci dalších svobodných jedinců hledajících partnera, což způsobuje, že se uživatelé digitálních platforem pro seznamování ve většině případů příliš nebaví,' upřesňuje psychoterapeutka Markéta Šetinová.
Ať už se ovšem rozhodnete pustit se do hledání partnera osobní přítomností (v reálném světě), nebo využijete virtuálních komunikačních prostředků, níže uvádíme soubor užitečných rad, které jsou aplikovatelné pro oba přístupy.
Anna byla typická Pražačka, která se spíše než v online světě cítila doma v knihkupectvích a malých kavárnách. Jednoho deštivého úterního odpoledne si David, programátor z Brna, který byl v Praze na služební cestě, spletl kavárnu a vešel tam, kde Anna právě dopíjela svůj oblíbený Earl Grey. Jejich oči se střetly u pultu, když si oba objednávali čaj. Krátký, letmý úsměv stačil k tomu, aby David cítil nutkání ji oslovit.
David, který nebyl žádný velký smělý řečník, se zmohl jen na poznámku o počasí. K jeho překvapení Anna odpověděla s milým úsměvem. Povídali si o knihách, o Praze a o tom, jak se liší život v metropoli od života v menším městě. Z jednoho deštivého odpoledne se stalo několik hodin příjemného rozhovoru. Vyměnili si kontakty, s tím, že se "možná" ještě uvidí. David se vrátil do Brna, ale Anna mu nešla z mysli. Začali si posílat zprávy - nejprve zdráhavě, pak čím dál častěji a otevřeněji. Zjistili, že mají mnoho společného, od lásky k horám po vášeň pro vaření.
Po několika týdnech virtuální komunikace se David rozhodl pro spontánní víkendovou cestu do Prahy, jen aby Annu znovu viděl. Tentokrát už to nebylo náhodné setkání, ale skutečné rande. Prošli se starou Prahou, povečeřeli v malé italské restauraci a povídali si do pozdních nočních hodin. Když ji David doprovázel domů, věděl, že už nechce, aby jejich rozhovory byly jen přes displej. Anna cítila totéž. Tehdy si uvědomili, že jejich počáteční, zdánlivě banální setkání se vyvinulo v něco mnohem hlubšího.
Od té doby se jejich životy propletly. David se nakonec přestěhoval do Prahy. Už jsou to tři roky, co se poprvé setkali v té malé kavárně. Jejich vztah je plný vzájemného pochopení, sdílených radostí a klidného štěstí. Anna a David jsou důkazem, že láska si najde cestu, i když začíná úplně náhodně a mimo zaběhnuté koleje online seznamování. Jejich příběh inspiruje k tomu, aby lidé byli otevření novým setkáním a věřili v sílu osudu.